|
| |
|
|
Novozákonní eschatologie a základy křesťanské naděje
Dosoudil, Jiří ; Ryšková, Mireia (vedoucí práce) ; Scarano, Angelo (oponent)
Práce se soustředí na eschatologii novozákonních spisů, a to se zřetelem zejména k těm jejím prvkům, v nichž nacházela raná církev svou naději. Řešena je otázka posunu křesťanských očekávání v souvislosti s opožďováním parusie, s níž souvisí další zájem práce o určení neměnných prků radostné zvěsti na jedné straně a dobových vlivů na vznik novozákonního kánonu na straně druhé. Vývoj naděje rané církve práce mapuje prostřednictvím kompilace autorových tvrzení doložených odkazy na konkrétní prameny a kriticky hodnocených tvrzení převzatých ze sekundární literatury. Pro značnou šíři celé tematiky se v řešení některých jejich dílčích otázek spolehá na převažující konsenzus, v těchto případech se však autor snaží alespoň o vlastní komentář. Samotné téma práce mapuje postupem skrze jednotlivé biblické texty či skupiny textů. Po shrnutí starozákonních východisek představuje také východiska dobová, významné sociokulturní fenomény Ježíšovy doby, apokalyptiku a některé mimobiblické prameny, a navazuje analýzou Pavlových textů. V nich si zvláště všímá prolnutí...
|
|
|
Novozákonní eschatologie a základy křesťanské naděje
Dosoudil, Jiří ; Ryšková, Mireia (vedoucí práce) ; Scarano, Angelo (oponent)
Práce se soustředí na eschatologii novozákonních spisů, a to se zřetelem zejména k těm jejím prvkům, v nichž nacházela raná církev svou naději. Řešena je otázka posunu křesťanských očekávání v souvislosti s opožďováním parusie, s níž souvisí další zájem práce o určení neměnných prků radostné zvěsti na jedné straně a dobových vlivů na vznik novozákonního kánonu na straně druhé. Vývoj naděje rané církve práce mapuje prostřednictvím kompilace autorových tvrzení doložených odkazy na konkrétní prameny a kriticky hodnocených tvrzení převzatých ze sekundární literatury. Pro značnou šíři celé tematiky se v řešení některých jejich dílčích otázek spolehá na převažující konsenzus, v těchto případech se však autor snaží alespoň o vlastní komentář. Samotné téma práce mapuje postupem skrze jednotlivé biblické texty či skupiny textů. Po shrnutí starozákonních východisek představuje také východiska dobová, významné sociokulturní fenomény Ježíšovy doby, apokalyptiku a některé mimobiblické prameny, a navazuje analýzou Pavlových textů. V nich si zvláště všímá prolnutí...
|
|
| |
|
|
John Wyclif, Jan Hus a Martin Luther jako apokalyptičtí proroci
Šárovcová, Martina
Iluminované hudební rukopisy, které vznikaly v Čechách a na Moravě v 16. století pro utrakvistická literátská bratrstva, představují početný soubor dochovaných předbělohorských artefaktů. K pravidelně iluminovaným incipitům těchto rukopisů patřil i introitus ke svátku českých mučedníků Jana Husa a Jeronýma Pražského. Několik iluminací ze třetí čtvrtiny 16. století reprezentuje unikátně doloženou ikonografii Jana Husa. Uspořádáním a výběrem námětů se k těmto rukopisům řadí i první díl Malostranského graduálu z let 1569 až 1572 (Praha, Národní knihovna, sign. XVII A 3), kde byly v borduře kompozičně propojeny postavy Jana Viklefa křesajícího jiskru, Jana Husa zapalujícího snítkou svíčku a Martina Luthera s pozvednutou planoucí pochodní. S ohledem na jiné méně známé literární a vizuální varianty motivu rozžíhání světla je námět interpretován ve shodě s výkladem biblických veršů 11. kapitoly novozákonní Apokalypsy o povolání dvou svědků a proroků na počátku konce světa (Zj 11, 3–4). Postavy Jana Viklefa, Jana Husa a Martina Luthera lze interpretovat v eschatologických souvislostech očekávání druhého příchodu Krista jako apokalyptické proroky povolané Bohem a svědky (evangelické) pravdy, kteří přinášejí světlo do temnoty posledního času.
|
host ::
RSS.